Víte, po čem voní dračí krev? Na co všechno je kadidlo a kolikrát se o něm mluví v bibli? Jaký rozdíl je mezi bílou šalvějí a tou obyčejnou ze zahrádky? Má čertovo lejno něco společného s peklem?

Zkusím odpovědět nejen na tyto otázky. Zpracovala jsem ve zkratce svoje zkušenosti a poznatky ohledně očisty prostor prostřednictvím prastaré techniky vykuřování, tedy pálení přírodních aromatických materiálů.

Hned na úvod ovšem upozorňuji, nejlepší je dojít na kurz! Živý zážitek nic nenahradí, své všetečné otázky na mne můžete nahrnout přímo a vše si společně vyzkoušíme v akci. Na výběr je kurzů několik a zdaleka nejen v Praze. Podívejte se…

Kvalitní očistná technika ověřená tisíciletou historií

Lidstvo různé formy pálení rostlinných substancí praktikuje po celou dobu své historie. Dokazují to archeologické nálezy v podstatě ze všech známých civilizací světa. Při vykopávkách i na starých vyobrazeních se objevují misky či kadidelnice a též zbytky pálených materiálů nebo popisy této techniky. Že nejde jen o náhody, ale o praktické i rituální použití je očividné.

Naše přetechnizovaná doba na tuhle jednoduchou přírodní záležitost pozapomněla, ale současnost se k ní opět vrací. Pravda, požární čidla vykuřování sice zrovna nakloněna nejsou, avšak já osobně ho vřele doporučuji všude tam, kde je to aspoň trochu možné.

Nemáte krb? Zkuste vykuřování

Celkem přirozeně přichází zvýšená potřeba vykuřování vnitřních prostor s chladnějším počasím, nedostatkem slunečního svitu a zvýšením výskytu nemocí dýchacího ústrojí.

Podobně jako plameny svíček, tak i kadidelnice se žhavým uhlíkem a vůně z ní stoupající přináší našim domovům i duším vřelé teplo ohně a současně očistu prostředí, v němž žijeme.

Proč a čím dnes tedy vykuřovat?

Důvodů i druhů vykuřovadel je mnoho, každý si může najít své cesty, vlastní preference i frekvenci provádění očisty. Ani tento text nemá být nějakým dogmatickým návodem, spíše inspirací a pozvání do okouzlujícího světa vonných dýmů.

Vonný dým pro zvýšení atraktivity?

V průběhu mého mnohaletého zájmu o vykuřovadla a praktikování vykuřování jsem objevila, že tento způsob je běžný v mnoha kulturních i zeměpisných šířkách.

V Jemenu je dodnes součástí křtu batolat jeji očista kouřem z kadidla. V ajurvédské tradici dokonce kouřem „čistí“ čerstvě narozená miminka. V  mnoha afrických a arabských zemích se ve vonném kouři „parfémují“ ženy i muži pro zvýšení atraktivity. Při šamanských rituálech v Peru či Ekvádoru jsou účastníci očištěni kouřem pravého tabáku a dřeva palo santo.

Také místa posvátná či rituální (věštírny, svatyně, kostely) bývala a dodnes jsou plná aromatického kouře, a to nejen z důvodů obřadních. Očistná funkce vykuřování je zcela jistě důležitá pro místa, kde se pravidelně shromažďuje větší počet lidí. Bylo tomu tak v minulosti, je tomu tak i dnes. Bohužel dnešní dezinfekční prostředky se svou maximální potencí zničí vše, nejen to škodlivé.

Co naši předci, vykuřovali?

Hojně využívané bylo vykuřování jako očistná  praktika v kulturách vzdálenějších, v starověkém Egyptě, Římské říši, Arábii, himalájské oblasti, Číně, u indiánských národů Severní i Jižní Ameriky. Ale i u nám přece jen bližších Keltů, ve folklorních tradicích Švýcarska, Německa či Francie, všude najdeme stopy po očistných vykuřovacích rituálech.

A čím se v historii čistilo?

Velmi časté bylo kadidlo (zajímavá obchodní komodita již od vzniku kupeckých stezek) a jiné pryskyřice třeba borovicová nebo smrková. Na různých místech světa různé místní druhy jalovců, šalvějí, pelyňků a cedrů nebo cedarů (což jsou druhy jalovců užívané dodnes Indiány).

V domácích krajích byl vykuřování známý třeba Jan Jakub Ryba, ten jalovcem čistil vzduch ve třídách při učení. A pálení rozmarýnu s jalovcem jako pokojové dezinfekce se provozovalo ještě v první polovině 20. století ve francouzských a švýcarských nemocnicích.

Vykuřování jako předchůdce současné aromaterapie?

Archaická aromaterapie, i tak bývá nazýváno vykuřování. Možná by se dalo říci i „surová“. Na rozdíl od současné moderní „jemné“ aromaterapie využívající většinou destilovaných éterických olejů, při vykuřování se rostlinný materiál zahřívá až pálí kompletní. Takže do vzduchu se dostávají jak esence tak i mnoho dalších látek, které rostlina obsahuje.

Jak už pojem vykuřování naznačuje, jde tady o kouř. Právě díky němu se účinné látky rozptylují. Pokud vás kouř jako takový trochu děsí nebo vám prostě jen není příjemný, můžete zvolit jemnější formy vykuřování s použitím tak zvané vykuřovací pícky či její obdoby. V tom případě se vykuřovadla jen zahřívají nad čajovou svíčkou. 

Kouř nejen čistí, ale i konzervuje

Čistě technicky má kouř schopnost se rozpínat, stoupat a plnit prostor. Tam, kam se dostane, tam působí a čistí. Ať už chceme prostor dezinfikovat nebo zahnat „zlé duchy“. Když kouř vdechneme, může nám cestou do plic vyčistit dýchací cesty. Přes plíce se dostává (samozřejmě značně přefiltrovaný a rozložený na „prvočástice“) do krevního oběhu a působí na další oblasti uvnitř organismu. Je známo, že v dobách velkých epidemií například moru a cholery v evropském středověku, práce s vykuřovadly a vůněmi před nákazou relativně chránila.

Uzeniny mají dnes nálepku extrémní nezdravosti, ale může za to kouř? Není to spíše způsobeno přemírou soli, konzervačních látek a také použitím nekvalitní základní suroviny – masa plného hormonů a antibiotik? Vždyť uzením konzervovali potraviny naši předkové stovky let. Právě proto, že kouř má schopnost dezinfekce.

Mikroby a bakterie. „Zlí duchové“ dneška?

Co je vlastně ochrana před zlými duchy? To bývá často uváděná funkce vykuřování i dnes, najdete ji v popisech na zakoupených sáčcích. Já myslím, že záleží na úhlu pohledu. Dříve to byly zlí duchové, dnes to jsou mikroby a baterie. To je sice hodně zjednodušené, ale.. Naprostá většina vykuřovadel určených k „vyhnání zlých duchů“ funguje i jako čistící na naše fyzické tělo, které zbaví nachlazení, kašle apod.

Vedle tohoto faktu je ovšem důležité vyčistit i nové prostory, třeba byt do kterého se stěhujeme a nevíme, kdo v něm bydlel a co se v něm v průběhu historie odehrálo. Někdy to třeba i víme a nemusí se nám to líbit. Zkuste vonné dýmy. Opravdu fungují a navíc je rituál vykuřování hezkým uvedením se do nového místa.

Ve starých kulturách je kouř stoupající k nebi (do míst, kde sídlí božstva) považován za důležitou obětinu. Což je ovšem téma na celý další článek.

Pro nedočkavé aspoň pár tipů

Moje oblíbená a nejpoužívanější očistná vykuřovadla? Dračí krev, různá kadidla, benzoe, jalovec, rozmarýn, tymián, eukalyptus, borovice, smrk, bílá i lékařská šalvěj, cedr a méně známý galgán a guajakové dřevo. Vhodných vykuřovadel je mnoho druhů. Nejlepší je vlastní zkušenost a pocity. Každý máme své potřeby a svou cestu, osobní preference i frekvence. To platí i pro práci s vykuřovadly.